Většina lidí žije v městských aglomeracích, které jsou plné všudypřítomného hluku z lidské činnosti. Naše tělo má tak velmi málo příležitostí užít si léčivého vlivu ticha a přirozených zvuků přírody. Často se mi stává, že naši návštěvníci z města, kteří u nás prožijí více jak dvě noci, spontáně mluví o tom, jaké je u nás ticho. A jak krásně po ránu zpívají ptáci. Někdy k nám v noci zavítá i slavík.
Přírodní ticho bylo označeno za jeden z nejohroženějších zdrojů naší planety. V některých vyspělých zemích je ticho považováno za natolik vzácnou komoditu, že jsou vydány zákony a příkazy na jeho ochranu. V USA se o to zasadil Kongres Spojených Států a Správa národních parků. V Japonsku prosazuje ochranu ticha a vyjmenovaných přírodních zvuků Ministerstvo životního prostředí.
Kdyby jste měli zachránit jediný zvuk přírody. Co by to bylo?
Ticho přírody nás léčí
Ticho přírody samozřejmě neznamená naprostý klid. Příroda je plná zvuků, od šelestění větru přes vrzání stromů až po zvuky hmyzu a ptáků. Za deště či v blízkosti potoka slyšíme zurčení vody. Z dálky nám může vítr přinést zvuk říčního jezu či vodopádu. Ticho světa přírody je ve skutečnosti neustálá, čarovná a nikdy nekončící symfonie.
Pozorování opětovně ukázala, že dáváme přednost zvukům přírody před městským hlukem, že přirozené zvuky rozpouštějí stres a že se cítíme uvolnění, když slyšíme cvrlikáhí ptáků nebo tekoucí vodu. Vědci z Lékařské fakulty v Brightonu a Sussexu v Anglii, kteří zkoumali spojitost mezi mozkem, tělem a zvukem v pozadí, pozorovali, co se děje v lidském mozku, když člověk poslouchá sérii zvuků buď z přirozeného, nebo z umělého prostředí. Zatímco poslouchali, účastníci měli za úkol provést kognitivní úkol. Byl jim monitorován srdeční tep, aby se zjistilo, co se při poslouchání stane s jejich nervovou soustavou, krevním tlakem, metabolismem a zažíváním. Výsledky ukázali, že když účastníci poslouchali umělé zvuky, jejich pozornost se soustředila dovnitř. Tento typ pozornosti bývá spojován s obavami a zádumčivostí. Když účastníci naslouchali zvukům přírody, zaměřili pozornost směrem ven. Kromě toho se jim při poslechu zvuků lidské činnosti dařilo méně plnit zadané úkoly. Zvuky přírody snížili funkci sympatického nervového systému (útok, útěk) a podpořili soustavu parasympatickou (odpočinek, obnova). Znamená to, že když nasloucháme přírodě, více se uvolníme.
Během jiného pozorování se využila virtuální technologie. Nejdříve byl les promítán bez zvuků a následně se zvuky. Zjistilo se, že přidáhí zvuků do projekce mělo lepší účinek na stres i odpočinek, než když byl les promítán bez zvuků.
Jsme nejcitlivější na zvuky o frekvenci 2.500 až 3.500 hertzů a z různých subjektivních pozorování se zjistilo, že nejraději máme zvuky vody, větru, bzukotu hmyzu a ptačího zpěvu.
V tichu přírody je skrytá moc, která může rozeznít váš vnitřní klid. Získáte tak prostor, ve kterém se může projevit vaše vnitřní síla. Budete silnější a vyrovnanější. Úkoly, které potřebují soustředění zvládnete rychleji a s přirozeným nadhledem.
Jak ticho plnohodnotně využít?
Zvuky přírody působí na naši ustaranou hlavu jako balzám, odplavují z nás duševní únavu a poskytují nám ticho, v němž můžeme přemýšlet a rozjímat. ONSENDO technika Chůze v lese obsahuje i část, kdy se zastavíte a vědomě nasloucháte zvukům přírody. Pokud se rozhodnete posílit svou sílu a zdraví právě technikami ONSENDO, je důležité udržet si jistou pravidelnost alespoň v týdenním rytmu. Síla technik se projeví až po delším cvičením a klid, který do života získáme je neocenitelný.
Z počátku může být naladění na zvuky přírody těžké. Někteří z nás si už na hluk příliš zvykly a jejich mysl i tělo je plné neklidu a napětí. Hlavu máme plnou myšlenek a naše vnitřní radio jede na plné pecky.
Z toho důvodu má technika ONSENDO Chůze v lese 4 fáze, kterými je potřeba pravidelně procházet, abychom získali svou životní sílu zpátky.
Uvolnění - Začněte tím, že zpomalíte. Na chvilku se zastavte a vnímejte sami sebe i svoje okolí. Pozorujte co se ve vás děje a pomalu přepínejte pozornost na zvuky z okolí, na vůni přírody. Dýchejte z hluboka tak, že vědomě stojíte na zemi a snažte se do sebe nadechnou všechen vzduch přírody kolem vás. Ne silně. Spíše pomalu a vědomě pozorujte různé aspekty kvality vůně.
Propojení - Pomalu se rozejděte kupředu. Následujte svůj dech. Jděte vstříc přírodě před vámi. Když můžete, rozostřete svůj zrak a vnímejte jen zvuk a vůni. Pomalým krokem jděte přírodou a vnímejte ji. Alespoň 10 min.
Zastavení - Zastavte se, chvilku stůjte a vnímějte místo, které jste si vybrali. Posaďte se a pozorujte detaily přírody kolem vás. Ideálně z rozostřeným pohledem vnímáme zvuky a vůni. Nehýbejte se. Když budete mít chuť, můžete se pomalu rozhýbat jako strom ve větru a pohybovat svým tělem v rytmu šumění stromů v okolí. Staň te se stromem. Zakořeňte.
Ukotvení - Vstaňte a pomalu se rozejděte. Vnímejte teď více sama sebe a pozorujte, jaké změny se ve vás odehrávají. Jak se cítíte. Zvědomte si to.
Síla přírody je naší vlastní silou, na kterou jsme již dávno zapoměli. Hledejte ji a otevřete v sobě pramen síly a vitality.
Zdroje:
ONSENDO techniky a vlastní pozorování
ŠINRIN - JOKU, Japonské umění lesní terapie, Dr. Qing Li