V současnosti není pochyb o tom, že se západní civilizace ocitla v době historicky nejvyšší úrovně blahobytu. Obchody jsou plné jídla, oblečení a nejrůznějších věcí, které si velké procento populace může bez problémů dovolit. Žijeme zajisté v době dostatku, ne-li spíše nadbytku.
Na jednu stranu je to úžasný důkaz schopností lidské inteligence, na druhou stranu si musíme být schopni jako společnost přiznat, že v jiných odvětvích již tak úspěšní nejsme. Přibývání civilizačních nemocí, psychických problémů a onemocnění vyvolaných nadměrným stresem a zátěží, neschopnost činit efektivní politická rozhodnutí a fatální destrukce planety je toho důkazem. Neznamená to nutně, že jsme až dosud dělali vše špatně. Spíše je třeba zamyslet se nad tím, zda není na místě změnit způsob našeho uvažovaní tak, abychom zmíněné problémy byly schopni komplexně vyřešit. Stále více je proto dnes aktuální práce autorů jako např. F. Capra, H. Skolimowski, R. Sheldrake, S. Grof ad., kteří tvrdí, že jako lidstvo procházíme určitými etapami vývoje, přičemž každá etapa je charakteristická jistým způsobem uvažovaní společnosti žijící v dané době. Takzvaným společenským paradigmatem.
Tak, jako mají členové různých subkultur, církví, politických stran etc. svůj konkrétní pohled na svět, má i celá společnost vlastní soubor schémat a vzorců, na jejichž základě její příslušníci vnímají realitu kolem sebe. Těmto schématům a vzorcům říkáme společenské paradigma (světonázor) a je pro ně typické, že se časem stávají podvědomým základem fungování celé společnosti a jednání lidí.
Na té nejobecnější úrovni můžeme říci, že západní civilizace prošla za dobu své existence vystřídáním dvou hlavních paradigmat. Výše zmínění autoři zastávají teorii, že proces střídání těchto dvou světonázorů probíhá na pomyslné spirále, což znamená, že se ani netočíme stále dokola, ale ani se nevyvíjíme pouze kupředu. Nástup nového paradigmatu (X+1) vždy znamená jistý evoluční skok, přičemž současně jsou v něm obsaženy základní principy původního světonázoru (X), který se na spirále nachází ve stejné vertikální rovině, ovšem o úroveň níže.
Období, kdy společnost prochází změnou z jednoho paradigmatu na druhé označuje F. Capra pojmem bod obratu (turning point). Na tomto místě je důležité zmínit, v jak dlouhých časových rovinách se zde vlastně pohybujeme. Dominanci jednoho paradigmatu můžeme odhadnout na dobu trvající několik tisíc let, přičemž body obratu mohou probíhat i stovky let.
V další části se podíváme na to, jaký způsob myšlení stojí za zrodem dnešní moderní civilizace.
Použitá literatura:
Capra, F., 2002: Bod obratu. DharmaGaia a Maťa, Praha.
Capra, F., 2003: Tao fyziky. DharmaGaia a Maťa, Praha.
Grof, S., 2007: Nové perspektivy v psychiatrii a psychologii. Moraviapress, Praha.
Grof, S., 1992: Za hranice mozku. GMMA89, Praha.
Sheldrake, R., 1994: Tao přírody. GARDENIA Publisher, Bratislava.
Skolimowski, H., 2001: Účastná mysl. Mladá fronta, Praha.