Když jsme ve svém ranném věku hltal všemožné duchovní texty, které se tehdá ke mě dostali ještě ve formě sámizdatu, byl jsem okouzlen magickou spirálou vývoje. Od situace k situaci, vždy o kousek výše a dále ve svém vlastním sebepoznání, jsem se nadšeně vracel do stejného místa životního příběhu. Ujišťoval jsem se, že to neznamená, že chodím v kruhu. Čas přece hraje svou roli. Logicky, když kreslím kruh svého života a své pero posunuji s časem výše, když se vrátím na stejné místo, jsem o kousek dál. Blíže své duchovní podstatě. Sláva spirále vývoje!
Jak šel čas, ona magická spirála ztrácela své kouzlo. Zase jsem se rozešel se svou přítelkyní, zase jsme odešel z práce, zase jsem…díval jsem se zpět a hledal souvislosti svého příběhu ve vztahu ke svému vnitřnímu prožívání. Když jsem začal obě linky mého života spojovat, uvědomil jsem si onu zoufalou pravdu, kterou jsem si naštěstí přiznal. Chodím v kruhu! Ano, měním podmínky mého životního příběhu. Mám novou holku, která má jiné vlasy, jiné koníčky. Mám novou práci, nového šéfa. Ale uvnitř zůstávám stejný. Změna kulis nepřinesla onen kýžený pokrok ve spirále, přinesla jen iluzi nového.
Začal jsem hledat způsob, jak uchopit své vnitřní procesy, abych mohl sledovat své trendy. Již od mala jsem psal básně, měl jsem tak k dispozici občasné deníky z různých období mého životního vývoje. Dokázal jsem tak postřehnout změny, které jsem činil ve svých pohledech na různé situace, ale výsledek byl vždy stejný. V podstatě jsem je jen jinak interpretoval. Z toho jsem usoudil, že psaný text je málo. Dokáže sice zachytit mou formu a strukturu uvažování, ale nedokáže zachytit linku mého vnitřního prožívání tak, abych mohl sledovat její trend dostatečně přesně a s nízkou mírou zkreslení. Díky mé praxi učitele dospělých jsme v té době již vedl své první kurzy osobního rozvoje. Všímal jsem si, jak je pro účastníky těžké nacházet onu skrytou iluzi změny. Jak se ztrácí ve slovech. Nejvíce to bylo postřehnutelné na seminářích pro páry. Až jednou přišel ten velký nápad a poprvé jsem na kurzu použil obrázek. Právě na kurzu pro páry. Zadání bylo namalujte sami sebe a pak svůj společný život. Bylo neuvěřitelné, jak to bylo efektivní a vypovídající. Kurzy najednou dostali onu potřebnou transformační hloubku a já jsme dostal nástroj, který mi pomohl zastavit můj život v kruhu. To bylo zhruba před 14 lety.
Od té doby postupuji vpřed. Zbavil jsem se alergií a ekzému. Začalo se mi dařit v podnikání a přestal jsem chodit do práce. Přestal jsem žít vztah a začal jsem žít sám sebe. Mám báječnou rodinu a bydlím v krásné rozlehlé zahradě.
Prostě začněte malovat. Se zájmem a pocitem dobrodružství začněte odhalovat svůj vnitřní svět. Sledujte své trendy vnitřního prožívání. Postupně se vám odhalí váš svět v nové perspektivě, která vám umožní začít dělat změny tam, kde je to potřeba. Radost ze života je nejvíc! Je to projev vaší vlastní sebehodnoty.
Skončím svým prvním citátem, který jsem v době svého mládí napsal do čtenářského deníku jako závěr jedné polemiky:
Radost není cíl života. Z radosti musí náš život vycházet. Je to přístup k našemu životnímu příběhu, který ukazuje míru naší vlastní sebehodnoty.